Máme tu konec sezóny a protože jsme si ty (pro nás) dobré seriály už vystříleli v předchozích dílech, zbývají nám ty ostatní. Takové ty, na které se díváme spíše s povinnosti, než pro vlastní potěšení. Na které se díváme, protože mají za sebou nějakou zajímavou historii nebo protože se o nich hodně debatuje na zahraničních fórech. Naše hodnocení tím pádem asi nikoho nepřekvapí.
Anime novinky jarní sezony 2017 (4.)
Záznam: MP3 112kbps, YouTube
Obsah:
02:15 - Atom: The Beginning (アトム ザ・ビギニング)
18:05 - Granblue Fantasy the Animation (グランブルーファンタジー ジ・アニメーション)
35:25 - Tsuki ga Kirei (月がきれい)
43:55 - Uchōten Kazoku 2 (有頂天家族2/The Eccentric Family 2)
Se divím, že jste to Tsuki ga Kirei odbili tak rychle, když je to v podstatě jedno z mála anime, co se úspěšně vyhýbá mnohým tropům s oblibou nadužívaným v mnoha ostatních anime, který tak rádi občas citujete:
(kradu z animesuki )
No HAREM No accidental (or intentional) perverted acts None of the girls have or flaunt HUGE boobs Neither the MC or FMC is a delinquent (nor anyone else, for that matter) No occasional chibi versions of any of the characters No aliens. No angels or devils. No gods masquerading as humans. No monster girls. No girls falling out of the sky, landing on top of the MC. No panty shots. No jealous childhood friend.
Plus:
The animation is played straight without any special effects (except the omakes). All of the characters act like real human beings. Parents play an integral part in the story (instead of being completely absent). Conflicts are resolved quickly and don't last several episodes. The MC acts more mature and sincere than most (if not all) romance protagonists. Everything about the story is completely believable.
CGčko je tam navíc jen výjimečně, použitý na postavy v pozadí, zbytek je ručně kreslenej + rotoscoping (nejspíš). Animce není nejlepší, ale podobnej titul to ani nepotřebuje/nevadilo mi to tam.
Ta nuda, kterou zmiňoval Grek/Manta podle mě pramení spíš z toho, že je to opravdu koncentrovaný slice-of-life a život mnohdy není zajímavej natolik, aby se o něm daly točit filmy. Ta přitažlivost toho seriálu je ale v jeho atmosféře, ve výrazech hlavních postav (ty mnohdy řeknou mnohem víc), v nostalgii s kterou vrací diváky do jejich dospívání a dost taky záleží nakolik se člověk dokáže ztotožnit se situacema kolem obou hlavních postav, s jejich křivdama, prožitkama a okamžikama radosti. Celý to podle mě stojí rovnýma nohama na zemi a na nic si to nehraje. Neříkám, že je to nějaký veledílo, ale pro mě rozhodně nadprůměr oproti ostatní běžný anime produkci.
Tady bych kdyžtak poprosil oba dva palcovače dolů, aby mi kdyžtak dali příklad jejich oblíbenýho anime, který by splňovalo výše uvedený podmínky - docela by mě v tomhle případě zajímal ten váš etalon, že bych se na něj podíval
A dávám vám všem malej palec dolů, že jste vůbec nezmínili ty geniální odlehčený bonusy vždycky na konci každýho dílu
btw - jedna odbočka - poslední epizoda Seikai Suru Kado = těžký zklamání, až tak že to pro mě padlo do průměru.
Tsuki ga Kirei bylo odbyto tak rychle, protože to byl ten titul, u kterého byl proveden nutný radikální střih. Díky tomu vypadla celková kompilace důvodů proti tomuto seriálu.
Tebou uvedené absentující tropy doplním o ty, které naopak přítomny jsou.
Hlavní hrdina je ten citlivý introvert, co čte klasickou literaturu, a pokud by to divákovi nedocházelo, tak mu předhodíme citování Dazaie.
Hlavní hrdina je sice citlivý, ale zároveň musí být i dostatečně "mužný", proto fandí boxu (viz plakáty v jeho pokoji).
Má právě dva kamarády toho hezkého a populárního a toho fyzicky zdatného zdrženlivého.
Jeho protikus je zas ta zdatná a celkem oblíbená atletka, která je i přesto silně nejistá sama sebou.
I když je celkem populární a vidíme kolik lidí ji zná, tak má ve skutečnosti jen právě dvě kamarádky tu živější a tu přemýšlivější.
Nechybí sempai do ní zahleděný.
I přes jejich pohledy vzájemného zájmu ukázané už v první minutě prvního dílu spolu samozřejmě výrazněji nemluvili až do začátku seriálu, a to i přes to, že jsou ve stejném ročníku a potkávají se na chodbách jedné školy.
Dále k samotnému scénáři:
Tahle věc je tak pomalá a tak předvídatelná, že je opravdu problém se u ní nenudit. Připomíná mi vlak, který jede po velmi rovné trati obklopené cedulemi s názvy blížících se stanic a upozornění na zatáčky. Díky tomu kamkoliv dorazí, tak se nedočkáš žádného překvapení ani ničeho jiného zajímavého. A to bohužel s výhledem na 3 až pět stanic dopředu.
Navíc autoři používají očividné nástroje zápletek.
Plyšová brambora-mačkátko a kompulzivní obsesivní porucha hlavní hrdinky ukázaná tolikrát, že ztráta tohoto předmětu a následné nalezení hlavním hrdinou je stylem konečně a teď prosím něco zajímavějšího, u čeho bych se mohl i bavit.
Stejně tak závod na sportovním dnu, který kvůli stresu z otce nezvládne nám samozřejmě musí vysvětlit i matka, asi aby to došlo opravdu všem divákům, jak je to "důležité", která komentuje: "Netlač na ni", když ji chce natáčet. Za těch několik let, co už běhá a vyhrává by jeden čekal, že s touto eventualitou hrdinka počítá a nějak se s umí vyrovnat, ale to by nebylo drama, že?
Potkání se ve fast-food restauraci, které je z nějakého neznámého důvodu pro hrdinku trapné (nepřišlo mi proč a ani kdybych byl v této situaci mi nepřipadá možné ji takto hodnotit. Dobírání starší sestrou bylo utnuto záhy a on ho neslyšel. Stejně tak setkání rodičů skončilo formálním vzájemným představením, takže proč trapno?). Vlastně ano potřebujeme stupidní detail, aby mohl hlavní hrdina komentovat, takže se stydíš za tohle ale to, že si v teplákovce ti nevadí. Mimochodem v některých oblastech Japonska je teplákovka relevantním oděvem pro jakoukoliv situaci.
Teď k samotnému provedení. Arian vyzdvihoval namluvení a celkovou zvukovou režii. Za mě musím říci, že zvuková stránka u mě nepřekročila očekávaný standard. Ani načasováním ani provedením, třeba, že by si dali tu práci i "nestandardní ruchovou sadu" ani režijním zpracováním, nebo výkony hlarců, mi to nepřišlo nijak zářné ale ani nijak špatné. Prostě standard.
Ohledně animační stránky musím říct, že je to zklamání. Nejen že tebou vyzdvihované 2D šetří i na místech, kde by nemuselo, časté still framey, hodně znatelné u fandících spolužáků a spolužaček na festivalu. To 3D bolí a není zdaleka vyjmečné, jak uvádíš. Téměř všechny tranzitní scény (přesuny po škole, záběry na ulici, atd) v prvních čtyřech dílech byly dělány takto a ve všech to bolí. Navíc i mnohé další scény byly dělány takto. Opět nejvíc si toho všimneš u festivalového díle, kde všechny sportovní počiny jsou řešena převážně stillframem a speed lineami nebo mizernými modely. Zvlášť běžecký závod byl "pošušňání".
Kde jsi tam prosím tebe viděl rotoskoping? U stínového boxu v pokoji? Tam opravdu nebyl.
Velmi specifická volba tónování barev navíc vede k tomu, že na mě ty odstíny působí divně. Nejvíc je to vidět v interiérech, kde zvlášť v záběrech ze třídy vytáhnou jas takže všechno má "divnou" barvu a navic lesk, jako by tam právě uklidil a vše naleštil Seki-kun. Proto také ta třída působí jako přestavěná strahovská umívárna a ten dlaždičkový obklad do třetiny výše stěn, který díky lesku působí oslizle, tenhle dojem jen prohlubuje.
Ohledně těch odlehčujících kusů na konci 2. a 4. dílu musím říct, že nejsou pro mě ani vtipné, ani nikterak zajímavé. Takže proč bych je měl zmiňovat?
Shrnuto celové tempo pomalé, charaktery nezajímavé (A to ani vedlejší, což se mi často nestává, aby mě opravdu nezaujala ani jedna postava). Předvídatelné a v mnohých zápletkách pro mě stupidní. A k tomu to ani nevypadá nikterak dobře. Takže proč bych to měl sledovat, nebo tomu dokonce dát palec nahoru?
Jinak příklady: Honey and clover, Nodame Cantabile (jen první sezóna), KOR (Kde je konec anime lepší nežli v manze)
A ke tvé odbočce Saikai Suru Kado do šlo do pekel už 9. dílem, kdy všechny ty divné úlitby očekávání fanoušků, na které jsem si ztěžoval už v podcastu, náhle začali tvořit dominantní součást celého příběhu a scénárista se na nich jen vezl, aniž by se o cokoliv smysluplného dále pokoušel. A ano celkově to je velké zklamání.
ok, netusil jsem, ze se neco strihalo, to mnohy vysvetluje. nektery veci sice vidim odlisne a treba to tempo mi vyhovuje, ale jinak diky za obsahlou odpoved skoro bych rekl, ze ti to proste jen nesedlo, a pak si clovek vsima i veci, ktere by jinak neresil (mne treba ta scena v restauraci prisla ok a i chapu, proc to pro ne bylo trapny). a naopak, v nekterych scenach ocenuju i praci s mimikou a intimni momenty hlavnich dvou postav, kde ma i ta rozpacitost svoje misto, protoze jim je tusim trinact. pro me ty postavy funguji, ale tu vytku ohledne toho, ze se tam vlastne nic nedeje (tj. takovy to preslapovani na miste) i chapu, mne se ze stejnyho duvodu nelibila treba Hyouka (ktera mela i spoustu dalsich problemu), a i presto ji dodnes mnozi vyzdvihuji.
hudba a zvuk tu popravde nejsou nijak moc vyrazny, s tim musim souhlasit, ale podle me plni svoji ambientni funkci, kdyz v dulezitych chvilich podtrhuji atmosferu, a treba v epizode 8 pak pomerne vkusne do cely sceny zakomponovali Natsu matsuri od Whiteberry.
jinak k ty animaci - nerikam, ze je dobra, dokonce mi v nekterych scenach prislo, ze animavali zvlast hlavu a telo a pak to nejak davali dohromady, ale osobne mi to nevadi, da se na to zvyknout. ten bilej pruh/stinovani obliceju postav je ale divnej, to je fakt. ten rotoscoping nebo aspon nejakou formu prekreslovani podle motion capture podle me pouzivali na ty jeho tanecky. a mas pravdu, v podobnych chvilich to opravdu nepusobi moc dobre. je to holt animovany dost usporne, o tom zadna. ale jak jsem rikal, libi se mi, ze skoro v kterykoliv chvili muzu pohledem na mimiku dvou hlavnich postav poznat v jakym jsou zrovna dusevnim rozpolozeni.
secteno a podtrzeno je to pro me prijemnej odpocinkovej titul o dospivani, kterej sice nejspis nezaradim do svych top veci, ale kterymu ty jeho chyby dokazu odpustit, protoze me dokaze zaujmout prave tou nenucenou romanci. ale predpokladam, ze arian se ti to uz asi taky snazil vysvetlit
a diky za pripomenuti, to kimagure uz taky musim nekdy dokoukat, a honey and clover vlastne taky.
jinak vyslo novy ovacko k demi-chan s novou holkou, druha sezona je pry na spadnuti. a to owarimonogatari bude nakonec odvysilany v maratonu sedmi epizod 12. a 13. srpna. a na podzim bude i novej Souma, a prekvapive i UQ Holder (JCStaff).
a jestli muzu mit request na letni sezonu, tak bych ocenil, kdybyste zhodnotili Dive!! (od notaminy, predvzor Free) a pak i ty kentaury (Centaur no Nayami). precejen, nektery serie radsi nejdriv prenecham profesionalum, abych vedel, jestli se na ne podivat, nebo ne
Srdečně zdravím ve spolek, poslouchal jsem již po nějakou dobu Vaši show, a musím uznat, že je fenomenální.
Smím-li se zeptat, chtěl jsem Vás požádat o laskavost. Právě si sám obstarávám nový mikrofón, náhradu za můj starý Samson c01 a poohlížím se po něčem novém.
Ve výběru jsou takové kousky jako Blue Yeti s USB, Audio-Technica AT 2020 s USB, nebo Rhode (Rode) NT s USB.
Mohli byste mi prosím poradit, který z těchto mikrofónů by byl nejlepší pro možnou dabovací práci a projekty ?
Ještě dodatečně, co vše by měl mít nový, nadějný dabér k tomu, aby zvládal dabovat v kvalitním prostředí ? (nemohu si bohužel dovolit odtěsnit stěny mého pokoje pěnou)
Tato otázka je spíše vázaná na vybavení, než na přímé potíže se sebevědomím či zájmem.
Hluboce Vám děkuji za odpověď, mějte se krásně,
Deusn
#2
Jaroslav Deusn Noga
v
20.07.2017 14:56
(Odpověď)
Ahoj,
ze zvukařského postu velmi děkuji.
S doporučením bohužel asi moc nepomůžu. Pro podcast používáme klasické mikrofony (ať už dynamické nebo kapacitní) různých značek (namátkou Shure, Behringer). Pro naše potřeby jsou dostačující, protože ta hlavní práce je v postprocessingu. Tam hodně pomáhá externí mixpult Behringer nebo vícekanálová externí zvukovka Tascam. Čím lépe mám oddělené jednotlivé kanály, tím více si s tím mohu hrát (a tím déle mi to trvá). Navíc mi až tak nevadí nějaký hluk místnosti (ozvěny, ruch ulice), protože v celkovém mixu se ztratí.
Dabing je dost odlišná disciplína. Myslím, že právě tam eliminace ozvěn v místnosti bude dost zásadní. Nicméně není pro to potřeba obkládat celý pokoj. Stačí malá zástěna za mikrofon. Třeba https://kytary.cz/zvuk/studio/akusticke-oblozeni/mikrofonni-zasteny/
Rhode je dobrá značka mikrofonů, tak by snad vaše požadavky mohl splnit.
Doufám, že jsem aspoň trochu pomohl a ještě jednou děkujeme za pochvalu.
(kradu z animesuki )
No HAREM
No accidental (or intentional) perverted acts
None of the girls have or flaunt HUGE boobs
Neither the MC or FMC is a delinquent (nor anyone else, for that matter)
No occasional chibi versions of any of the characters
No aliens.
No angels or devils.
No gods masquerading as humans.
No monster girls.
No girls falling out of the sky, landing on top of the MC.
No panty shots.
No jealous childhood friend.
Plus:
The animation is played straight without any special effects (except the omakes).
All of the characters act like real human beings.
Parents play an integral part in the story (instead of being completely absent).
Conflicts are resolved quickly and don't last several episodes.
The MC acts more mature and sincere than most (if not all) romance protagonists.
Everything about the story is completely believable.
CGčko je tam navíc jen výjimečně, použitý na postavy v pozadí, zbytek je ručně kreslenej + rotoscoping (nejspíš). Animce není nejlepší, ale podobnej titul to ani nepotřebuje/nevadilo mi to tam.
Ta nuda, kterou zmiňoval Grek/Manta podle mě pramení spíš z toho, že je to opravdu koncentrovaný slice-of-life a život mnohdy není zajímavej natolik, aby se o něm daly točit filmy. Ta přitažlivost toho seriálu je ale v jeho atmosféře, ve výrazech hlavních postav (ty mnohdy řeknou mnohem víc), v nostalgii s kterou vrací diváky do jejich dospívání a dost taky záleží nakolik se člověk dokáže ztotožnit se situacema kolem obou hlavních postav, s jejich křivdama, prožitkama a okamžikama radosti. Celý to podle mě stojí rovnýma nohama na zemi a na nic si to nehraje. Neříkám, že je to nějaký veledílo, ale pro mě rozhodně nadprůměr oproti ostatní běžný anime produkci.
Tady bych kdyžtak poprosil oba dva palcovače dolů, aby mi kdyžtak dali příklad jejich oblíbenýho anime, který by splňovalo výše uvedený podmínky - docela by mě v tomhle případě zajímal ten váš etalon, že bych se na něj podíval
A dávám vám všem malej palec dolů, že jste vůbec nezmínili ty geniální odlehčený bonusy vždycky na konci každýho dílu
btw - jedna odbočka - poslední epizoda Seikai Suru Kado = těžký zklamání, až tak že to pro mě padlo do průměru.
Tebou uvedené absentující tropy doplním o ty, které naopak přítomny jsou.
Hlavní hrdina je ten citlivý introvert, co čte klasickou literaturu, a pokud by to divákovi nedocházelo, tak mu předhodíme citování Dazaie.
Hlavní hrdina je sice citlivý, ale zároveň musí být i dostatečně "mužný", proto fandí boxu (viz plakáty v jeho pokoji).
Má právě dva kamarády toho hezkého a populárního a toho fyzicky zdatného zdrženlivého.
Jeho protikus je zas ta zdatná a celkem oblíbená atletka, která je i přesto silně nejistá sama sebou.
I když je celkem populární a vidíme kolik lidí ji zná, tak má ve skutečnosti jen právě dvě kamarádky tu živější a tu přemýšlivější.
Nechybí sempai do ní zahleděný.
I přes jejich pohledy vzájemného zájmu ukázané už v první minutě prvního dílu spolu samozřejmě výrazněji nemluvili až do začátku seriálu, a to i přes to, že jsou ve stejném ročníku a potkávají se na chodbách jedné školy.
Dále k samotnému scénáři:
Tahle věc je tak pomalá a tak předvídatelná, že je opravdu problém se u ní nenudit. Připomíná mi vlak, který jede po velmi rovné trati obklopené cedulemi s názvy blížících se stanic a upozornění na zatáčky. Díky tomu kamkoliv dorazí, tak se nedočkáš žádného překvapení ani ničeho jiného zajímavého. A to bohužel s výhledem na 3 až pět stanic dopředu.
Navíc autoři používají očividné nástroje zápletek.
Plyšová brambora-mačkátko a kompulzivní obsesivní porucha hlavní hrdinky ukázaná tolikrát, že ztráta tohoto předmětu a následné nalezení hlavním hrdinou je stylem konečně a teď prosím něco zajímavějšího, u čeho bych se mohl i bavit.
Stejně tak závod na sportovním dnu, který kvůli stresu z otce nezvládne nám samozřejmě musí vysvětlit i matka, asi aby to došlo opravdu všem divákům, jak je to "důležité", která komentuje: "Netlač na ni", když ji chce natáčet. Za těch několik let, co už běhá a vyhrává by jeden čekal, že s touto eventualitou hrdinka počítá a nějak se s umí vyrovnat, ale to by nebylo drama, že?
Potkání se ve fast-food restauraci, které je z nějakého neznámého důvodu pro hrdinku trapné (nepřišlo mi proč a ani kdybych byl v této situaci mi nepřipadá možné ji takto hodnotit. Dobírání starší sestrou bylo utnuto záhy a on ho neslyšel. Stejně tak setkání rodičů skončilo formálním vzájemným představením, takže proč trapno?). Vlastně ano potřebujeme stupidní detail, aby mohl hlavní hrdina komentovat, takže se stydíš za tohle ale to, že si v teplákovce ti nevadí. Mimochodem v některých oblastech Japonska je teplákovka relevantním oděvem pro jakoukoliv situaci.
Teď k samotnému provedení. Arian vyzdvihoval namluvení a celkovou zvukovou režii. Za mě musím říci, že zvuková stránka u mě nepřekročila očekávaný standard. Ani načasováním ani provedením, třeba, že by si dali tu práci i "nestandardní ruchovou sadu" ani režijním zpracováním, nebo výkony hlarců, mi to nepřišlo nijak zářné ale ani nijak špatné. Prostě standard.
Ohledně animační stránky musím říct, že je to zklamání. Nejen že tebou vyzdvihované 2D šetří i na místech, kde by nemuselo, časté still framey, hodně znatelné u fandících spolužáků a spolužaček na festivalu. To 3D bolí a není zdaleka vyjmečné, jak uvádíš. Téměř všechny tranzitní scény (přesuny po škole, záběry na ulici, atd) v prvních čtyřech dílech byly dělány takto a ve všech to bolí. Navíc i mnohé další scény byly dělány takto. Opět nejvíc si toho všimneš u festivalového díle, kde všechny sportovní počiny jsou řešena převážně stillframem a speed lineami nebo mizernými modely. Zvlášť běžecký závod byl "pošušňání".
Kde jsi tam prosím tebe viděl rotoskoping? U stínového boxu v pokoji? Tam opravdu nebyl.
Velmi specifická volba tónování barev navíc vede k tomu, že na mě ty odstíny působí divně. Nejvíc je to vidět v interiérech, kde zvlášť v záběrech ze třídy vytáhnou jas takže všechno má "divnou" barvu a navic lesk, jako by tam právě uklidil a vše naleštil Seki-kun. Proto také ta třída působí jako přestavěná strahovská umívárna a ten dlaždičkový obklad do třetiny výše stěn, který díky lesku působí oslizle, tenhle dojem jen prohlubuje.
Ohledně těch odlehčujících kusů na konci 2. a 4. dílu musím říct, že nejsou pro mě ani vtipné, ani nikterak zajímavé. Takže proč bych je měl zmiňovat?
Shrnuto celové tempo pomalé, charaktery nezajímavé (A to ani vedlejší, což se mi často nestává, aby mě opravdu nezaujala ani jedna postava). Předvídatelné a v mnohých zápletkách pro mě stupidní. A k tomu to ani nevypadá nikterak dobře. Takže proč bych to měl sledovat, nebo tomu dokonce dát palec nahoru?
Jinak příklady: Honey and clover, Nodame Cantabile (jen první sezóna), KOR (Kde je konec anime lepší nežli v manze)
A ke tvé odbočce Saikai Suru Kado do šlo do pekel už 9. dílem, kdy všechny ty divné úlitby očekávání fanoušků, na které jsem si ztěžoval už v podcastu, náhle začali tvořit dominantní součást celého příběhu a scénárista se na nich jen vezl, aniž by se o cokoliv smysluplného dále pokoušel. A ano celkově to je velké zklamání.
hudba a zvuk tu popravde nejsou nijak moc vyrazny, s tim musim souhlasit, ale podle me plni svoji ambientni funkci, kdyz v dulezitych chvilich podtrhuji atmosferu, a treba v epizode 8 pak pomerne vkusne do cely sceny zakomponovali Natsu matsuri od Whiteberry.
jinak k ty animaci - nerikam, ze je dobra, dokonce mi v nekterych scenach prislo, ze animavali zvlast hlavu a telo a pak to nejak davali dohromady, ale osobne mi to nevadi, da se na to zvyknout. ten bilej pruh/stinovani obliceju postav je ale divnej, to je fakt. ten rotoscoping nebo aspon nejakou formu prekreslovani podle motion capture podle me pouzivali na ty jeho tanecky. a mas pravdu, v podobnych chvilich to opravdu nepusobi moc dobre. je to holt animovany dost usporne, o tom zadna. ale jak jsem rikal, libi se mi, ze skoro v kterykoliv chvili muzu pohledem na mimiku dvou hlavnich postav poznat v jakym jsou zrovna dusevnim rozpolozeni.
secteno a podtrzeno je to pro me prijemnej odpocinkovej titul o dospivani, kterej sice nejspis nezaradim do svych top veci, ale kterymu ty jeho chyby dokazu odpustit, protoze me dokaze zaujmout prave tou nenucenou romanci. ale predpokladam, ze arian se ti to uz asi taky snazil vysvetlit
a diky za pripomenuti, to kimagure uz taky musim nekdy dokoukat, a honey and clover vlastne taky.
jinak vyslo novy ovacko k demi-chan s novou holkou, druha sezona je pry na spadnuti. a to owarimonogatari bude nakonec odvysilany v maratonu sedmi epizod 12. a 13. srpna. a na podzim bude i novej Souma, a prekvapive i UQ Holder (JCStaff).
a jestli muzu mit request na letni sezonu, tak bych ocenil, kdybyste zhodnotili Dive!! (od notaminy, predvzor Free) a pak i ty kentaury (Centaur no Nayami). precejen, nektery serie radsi nejdriv prenecham profesionalum, abych vedel, jestli se na ne podivat, nebo ne
Smím-li se zeptat, chtěl jsem Vás požádat o laskavost. Právě si sám obstarávám nový mikrofón, náhradu za můj starý Samson c01 a poohlížím se po něčem novém.
Ve výběru jsou takové kousky jako Blue Yeti s USB, Audio-Technica AT 2020 s USB, nebo Rhode (Rode) NT s USB.
Mohli byste mi prosím poradit, který z těchto mikrofónů by byl nejlepší pro možnou dabovací práci a projekty ?
Ještě dodatečně, co vše by měl mít nový, nadějný dabér k tomu, aby zvládal dabovat v kvalitním prostředí ? (nemohu si bohužel dovolit odtěsnit stěny mého pokoje pěnou)
Tato otázka je spíše vázaná na vybavení, než na přímé potíže se sebevědomím či zájmem.
Hluboce Vám děkuji za odpověď, mějte se krásně,
Deusn
ze zvukařského postu velmi děkuji.
S doporučením bohužel asi moc nepomůžu. Pro podcast používáme klasické mikrofony (ať už dynamické nebo kapacitní) různých značek (namátkou Shure, Behringer). Pro naše potřeby jsou dostačující, protože ta hlavní práce je v postprocessingu. Tam hodně pomáhá externí mixpult Behringer nebo vícekanálová externí zvukovka Tascam. Čím lépe mám oddělené jednotlivé kanály, tím více si s tím mohu hrát (a tím déle mi to trvá). Navíc mi až tak nevadí nějaký hluk místnosti (ozvěny, ruch ulice), protože v celkovém mixu se ztratí.
Dabing je dost odlišná disciplína. Myslím, že právě tam eliminace ozvěn v místnosti bude dost zásadní. Nicméně není pro to potřeba obkládat celý pokoj. Stačí malá zástěna za mikrofon. Třeba https://kytary.cz/zvuk/studio/akusticke-oblozeni/mikrofonni-zasteny/
Rhode je dobrá značka mikrofonů, tak by snad vaše požadavky mohl splnit.
Doufám, že jsem aspoň trochu pomohl a ještě jednou děkujeme za pochvalu.