Soutěžní fanfikce na Akiconu 2005 v kategorii mini fanfikcí. V této kategorii byla omezena délka na jednu normostranu, tedy 1800 znaků.
Dále popsané události navazují na poslední díly první série seriálu Mahoromatik, ale ne až tak přesně. Souboj mezi Mahoro a Ryugou se sice odehrál, ale trochu jinak. Jak?
V centrále Vesperu se za poslední dvě hodiny vystřídaly snad všechny pocity. Počínaje zděšením, přes napětí, strach, nadšení, hrůzu (když v centrále vypadlo osvětlení), úlevu (když se podařilo nahodit generátor), další zděšení, až po konečné rezignované nepochopení.
"Co-Cože udělala?" koktal zmateně velitel.
"Vzdala se," zopakovala nadporučice.
"Ale to přece..." pokusil se vrchní inženýr. "Je přece bojovník. Tak jsme jí postavili."
"Jenže teď je z ní služka," poznamenal velitel.
"To na tom nic nemění," utrhl se na něj inženýr, "byla bojovník a jako takový měla bojovat."
Nastalo ticho.
"A kdo je vlastně Mahoro?" zeptal se lékař spíš sebe než ostatních. "Mluvíme o ní jako o nástroji. Ale každý z nás může potvrdit, že Mahoro cítí a dokáže pocity opětovat. I to měla v programu, pane inženýre?" obrátil se najednou k tázanému.
"Nó, ale... je to přeci technologie Saintu," pokusil se bránit inženýr.
"Takže vlastně nevíme, co se Mahoro odehrává v hlavě. Stejně jako to nevíme o sobě," navázal opět lékař. "Pánové, musíme o Mahoro začít uvažovat jako o myslící bytosti rovné člověku." Odmlčel se, aby nechal ostatním čas tuto informaci strávit.
"Mahoro stála před rozhodnutím. Mohla dál bojovala s Ryugou tou poslední zbývající možností. Jenže i kdyby ho porazila, ztratila by sama tolik sil, že by už dál nemohla vykonávat úkol, který si sama zvolila - tedy sloužit panu Misatovi. Tak zvolila jinou možnost."
"Ano, vyhrál's," potvrdila Mahoro a zvedla ze země bezvládného Sugura. "Teď, když dovolíš, mám spoustu práce, kterou musím udělat." A nechala němě zírajícího Ryugu o samotě.