Den havraních vlasů

---

Ránu vějířem schytal Sagara, sotva stačil vstoupit do třídy.
"Tak to vyklop, ty prevíte," zakřičela na něj jakási studentka. "S jakým sajrajtem sis to hrál tentokrát?"
"Madam?" bylo jediné na co se zmohl.
"Tu 'madam' si strč někam," nadala se odbít. Sagara se zamyslel. Ten hlas mu byl povědomý a onen útok vějířem důvěrně znal. Ale tohle přeci nemohla být...
"Chidori?" pokusil se nakonec.
"No konečně ti to došlo, Einsteine!" Při tónu, jakým to pronesla, by se jiný zastyděl za svou ignoranci, jenže pro Sagaru byl sarkasmus jen nástrojem k deptání nováčků ve výcviku.
"Můžeš mi vysvětlit, kde jsem mohla já a ostatní holky přes noc přijít k černým vlasům?" pokračovala Chidori. Když se Sagara rozhlédl, opravdu mu připadala třída pochmurnější. Místo obvyklé záplavy barev konkurující duze halila místnost temnota černých vlasů na všech přítomných hlavách.
"Ehm," pokusil se Sagara získat převahu, "musím tě zklamat, ale i když jsem školený ve zneškodňování chemických a bakteriologických zbraní, nikdy bych nejednal tak bezhlavě, abych něco takového sám vyvíjel. To přísluší jen tajným vojenským laboratořím."
"Teď nevím, jestli je to dobrá nebo špatná zpráva," utrousila koutkem úst. "Ale určitě toho budu litovat."
"Když dovolíš, začnu okamžitě s analýzou a hledáním protilátky." A aniž čekal na nějaké povolení, stoupl si za katedru. "Studenti, to, co se stalo, je strašné." Všechny hlavy se obrátily k tabuli.
"No nazdar," blesklo Chidori hlavou v předtuše věcí budoucích.
"Zatím bohužel neznáme ani příčinu, ani možné následky a ani rozsah škod. Můžeme jen odhadovat, že jde o nějakou chemickou nebo biologickou látku ať už vypuštěnou záměrně nebo omylem, jejímž hlavním nebo vedlejším příznakem u napadených osob je zčernání vlasů. Ačkoliv se zdá, že zasaženými jsou jen ženy, nemůžeme vyloučit účinek oné látky ani na muže."
"Hádám, že ty sám na to něco máš, co?" ozvalo se ze shluku studentů. Neutrální výrazy ve tvářích vystřídalo odhodlání to něco získat stůj co stůj.
"Bohužel. Nelze vyloučit, že jsem byl zasažen i já a protože neznám původ té látky, nemohu vědět, kterou protilátku použít. Nejdříve tedy musíme provést testy. Potřebuji dobrovolníka."
"Tak dobře. Počítej se mnou," zvedla ruku Chidori.
"Děkuji ti. Kdybychom tak měli ještě někoho viditelně nenakaženého pro srovnání," povzdechl si, když se otevřely dveře a vstoupila Tessa.
"Co je?" zaptala se nechápavě, když se k ní obrátil zástup tváří s planoucíma očima. Její vlasy měly původní barvu.

"Tak co?" zeptala se Chidori, když se Sagara narovnal od mikroskopu. Seděly s Tessou na lůžku ve školní ošetřovně, kterou Sagara prohlásil za improvizovanou laboratoř.
"Nic," prohlásil Sagara.
"Jak nic?" vyzvídala Chidori.
"Porovnal jsem oba vzorky a nenašel žádné odchylky od normálu. Přitom si nedovedu představit bojovou látku, která by měla tak razantní vedlejší efekt a přitom působila tak pomalu," vysvětlil Sagara.
Obě dívky se zmohly jen na povzdech.
"Nicméně napadá mne ještě jedno možné vysvětlení," řekl pomalu Sagara. "Kolorista konečně dostal rozum."
"Cože?" vyhrkly obě dívky zároveň.
"Vlastně je to velmi logické. Nacházíme se v Japonsku a přirozenou barvou vlasů všech japonců je černá," rozvíjel zvolna svou myšlenku Sagara. "Kolorista tohoto seriálu buď dostal rozum nebo se zbláznil a přizpůsobil barvy vlasů všech postav realitě. Kapitán je vyjímkou, protože její národnost není zatím odhalena."
"Takže já jsem teď v celém seriálu jediná, kdo nemá černé vlasy?" zajímala se Tessa.
"Ano, kapitáne," odpověděl Sagara. "A šediny vám opravdu sluší."