Máme tu srpnový podcast a já se nebudu omlouvat. Ani za to, že vychází o den později (ale stále včas), ani za to, že je delší než obvykle. Snad i díky počasí byl Grek v ráži a vy si to teď můžete vytrpět.
Anime novinky letní sezony 2014 (2.)
Záznam: MP3 112kbps
Obsah:
0:00 - Úvod
1:15 - Akame ga Kill!
16:30 - Seirei Tsukai no Blade Dance
20:45 - Zankyō no Terror
32:25 - Tokyo ESP
40:25 - Shirogane no Ishi: Argevollen
54:15 - Aldnoah.Zero
68:50 - Kaze Tachinu
78:40 - Natsucon 2014
Ga-Rei Zero udělalo kill celého týmu dvakrát - jak v prvním tak v druhém díle a pak teprve udělalo krok zpátky. A to ještě celé anime bylo prequel k manze - proto Zero.
Přemýšlel jsem ještě o tom Aldnoahu, a uvědomil jsem si, že mi krom toho občas nepěkného zasazení CGčka na 2D pozadí a taky rychlého střihu, co zmiňoval Manta, vadí hlavně ta emocionální odtažitost hlavního hrdiny a jeho až maniakální "posedlost" řešit logickou podstatu problému a zabývat se těmi nejmenšími detaily i ve chvílích, kdy se to absolutně nehodí. Protože pokud nemá vymytej mozek (a to doslova), a pokud mu záleží na lidech kolem něj (což by asi mělo, protože proč by za ně jinak bojoval), tak by alespoň nějaké ty emoce či jejich náznaky projevit měl. Ono je sice fajn, že máme hrdinu, který tu efektivně a logicky jedná, ale pokud je to právě to jediné, co ho definuje, tak pro mě okamžitě přestává být divácky zajímavý.
Jinak ještě ke Kaze Tachinu, on to vlastně není až tak film o Jirovi, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale spíš o samotném Miyazakim, který si tohle téma zvolil pro odvyprávění svého životního příběhu. Vše se pak prolíná s novelou s novelou Kaze Tachinu od Hori Tatsua z roku 1936.
I sám Miyazaki řekl, že je to v první řadě film o mladém japonském muži, který se snaží žít svým snem a vážit si své lásky, navzdory těžké době, v níž žije. Zkuste vnímat monolog hlavního hrdiny a jeho fantazie jako hlas nestranného pozorovatele, kolem kterého se odehravají všechny zásadní události jeho života. Vnitřní hlas Hayaa Miyazakiho.
Hideaki Anna si pak podle mě vybral záměrně. Je to někdo, kdo je mu velmi blízký a kdo se jako key animator podílel na prvním velkém filmu, který předznamenal zrod studia Ghibli - na Naušice.
Ne nadarmo spadá Kaze Tachinu do škatulky fiktivní biografie. Kulisa válečného prostředí a letadel je totiž ideálním způsobem, jak postupně zmapovat úspěchy a pády celé Miyazakiho kariéry a dají se na ní lehce promítnout klíčové okamžiky jeho života.
Satomi Naoko, která si Jira vzala, mu totiž, na rozdíl od filmu, šťastně porodila několik dětí, a žila nakonec mnohem déle, než by film naznačoval. Na tuberkulózu ale trpěla Miyazakiho matka a byl to právě jeho otec, Katsuji Miyazaki, který založil leteckou společnost, co vyráběla směrovky pro slavné Zero. To, že je sám Miyazaki letectvím posedlý, asi nemusím zmiňovat, zvlášť, když víme, kde se vzalo slovo Ghibli. Daly by se najít i paralely mezi návrhy letadel a kresbou mangy, oboje lze chápat jako umění a samotné létání je pak způsob, jak se povznést nad nudnou šeď běžného života.
Závěrečná scéna se dá navíc chápat i jako Miyazakiho poslední sbohem, říká v ní, abychom šťastně žili dál, i když on sám už tu nebude, abychom si užívali našich životů, dokud ještě můžeme.
A já už končím, protože jsem se zas nějak rozkecal Neznamená to ale, že k filmu nemám vůbec žádné výhrady. Naopak, jeho pomalé tempo a jistá žánrová rozpolcenost mi na něm vadila asi nejvíc, ale natolik, abych si ho neužil a nezamyslel nad ním. Chtěl jsem jen poukázat na to, že motivy, které se jím prolínají a události na pozadí jsou mnohem ve skutečnosti složitější, než by se mohlo na první pohled zdát, zvlášť v kontextu všeho, co jsem zmínil. I proto je ho vlastně potřeba chápat jako takovou alegorii Miyazakiho života.
Osobně netuším, kde jsi v Aldnoahu získal dojem, že pozemský protagonista nemá žádné emoce, nebo je neprojevuje. Podle mého je dává dostatečně najevo s ohledem na situaci, v níž se nachází. Neváhá se mstít za padlé, má li k tomu příležitost, jasně se snaží chránit své přátele, tak jak jen dokáže. Hystericky plakat a kopat kolem sebe není jednání, které by v daných situacích, rozuměj válečném konfliktu a ve skupině poskládané z civilistů a vojáků, pomohlo.
Navíc jsme jeho zajímavost a v poslední době i netradičnost je právě v tom, že dokáže své emoce držet na uzdě a jednat adekvátně situaci.
Rozumné plánování a povědomí o povinnostech, které jako voják vlastně má, je pak další třešničkou na dortu.
Zkus sem prosím napsat jak měl podle tebe reagovat, aby měl podle tebe dostatečně projevené emoce? Případně to pro tebe bylo dostatečně "divácky zajímavé"?
Nevím, čekal bych od něj aspoň nějakou rychlou reakci, nadávku nebo alespoň nějaký pohyb jeho na jeho strnulém obličeji. Hysterický pláč rozhodně ne, ale divák pak nemůže vědět, co si myslí, a takhle to naopak vypadá, že je mu všechno jedno. Je vůbec v těch dalších dílech alespoň naznačen nějaký rozumný důvod pro to, aby se choval tak odtažitě a byl uzavřený do svého vlastního světa, což komentují i jeho kamarádi v první epizodě? Takové věci většinou bývají důsledkem nějakého silného traumatu nebo nepříjemné události. A pokud opravdu trpí nějakou schizoidní poruchou osobnosti nebo aspergerovým syndromem, tak se opravdu divím, že ho předtím z té armády nevykopli. Osobně nemám moc rád postavy, kterým je scénářem "přidělena" podobná archetypální vlastnost, když to pak ani není uspokojivě vysvětleno.
Rozhodně se mi nechce se mi věřit, že je to důsledek tréninku, zvlášť, když se ostatní, kteří ho také podstoupili, podobným způsobem nechovají. A taky nevěřím, že by byli cvičeni, aby v případě bombového útoku zůstali stoicky klidní, a aby pak jen suše konstatovali, že na ně něco letí a že by se asi měli přesunout jinam (nehledě na to, že on sám se v té chvíli ani nepohnul). Voják, který jen nepřítomně stojí a kouká, by asi neměl moc velké šance na přežití. To samé pak jeho (ne)reakce na smrt kamaráda. To, že musí být nějakým způsobem "narušený", je patrné už na první pohled. Neříkám, že by takové postavy nemohly fungovat. Ale celkově je to pro mě problém, pokud má seriál tak nesympatického a lhostejného hlavního hrdinu, protože je to právě jeho pohled, skrz nějž divák daný příběh vnímá.
Taky se mi moc nelíbí, že je Inaho skoro jediný, kdo je mezi lidmi podobného analytického a racionálního uvažování schopný. Všude je vidět neschopnost pozemšťanů přizpůsobit svou taktiku reálné situaci i ve chvílích, kdy je nepřítel ničí po stovkách. Nepochopil jsem, proč zbytečně zahazují svoje životy i v okamžiku, kdy už je naprosto jasné, že proti nim nemají žádnou šanci (ono popravdě, něco takového jim muselo být jasné už od začátku, ten technologický rozdíl je tam přece jen evidentní). Spíš by čekal, že se po prvním náporu raději stáhnou a začnou vymýšlet nějaký funkčnější plán.
Re Inaho: Nepřijde mi, že by byl psychotik, on je to opravdu přísně racionálně uvažující osobnost (jinak to neumí), od které se výrazných emocionálních projevů prostě nedočkáš - nevidí k tomu důvod a jsou pro něj nepřirozené. Taky nemyslím, že k nečemu podobnému je potreba traumat z minulosti - třeba já vnímám svět velice podobně jako Inaho a nevím o tom, že bych nějaké měl Dovedu si ovšem představit, že hromada diváků bude mít problém se s někým takovým identifikovat nebo se do něj vcítít. A ano, v dalších dílech má hned několik scén, ve kterých je vidět, že mu na odtatních opravdu záleží, což dokáže opět po svem - činy a ne zbytečnými slovy nebo gesty.
Re strategie pozemšťanů: přesně tohle oni ale po prvním dilu udělali Zbytečně neplýtvali dalšími jednotkami (po prvním díle nebyl žádný aktivní protiútok pozemšťanů), soustředili své síly a zaměřili se primárně na ochranu civilistů. Teď plánují, co dál.
ok, přiměli jste mě podívat se na dalších pár dílů a musím vám dát zapravdu minimálně v tom, že v dalších epizodách jsem už u něj mírné náznaky emocí ve vztahu k ostatním lidem zahlédl, včetně nepatrného úsměvu. Osobně je ale pro mě stále v tomhle ohledu zajímavější postavou třeba Slaine.
Svým způsobem se mi taky nelíbí, že Inaho je vlastně expert na aplikovanou mechaniku, armádní strategii, teoretickou fyziku a že mecha ovládá líp, než všichni ostatní, zvlášť, když předtím neměl žádné armádní zkušenosti. Jeho neustálé obcházení hierachie velení, kdy si v krizových okamžicích víceméně dělá, co chce (a všichni ho navíc poslouchají), je taky něco, s čím mám trochu problém.
Jinak ještě k té strategii lidí - ano, v tomhle ohledu jsem měl na mysli hlavně ty první dva díly, a dál už je o něco lepší. Bohužel tam ale zase narážím na neschopnost Marťanů, kteří by je mohli seshora vymazat ze světa stisknutím jednoho tlačítka, stejně, jako to předtím udělali s tím městem. Proč k tomu využívat mechy, že jo. Někteří mohou namítnout, že je považují jen za obtížný hmyz, ale ve chvíli, kdy kvůli nim přijdou o dva stroje už by to mohli přehodnotit. A najít/dorazit princeznu pomocí satelitních záběrů by pro ně také nejspíš neměl být problém, zvlášť, když jako jediná využívá jejich maskovací technologii.
Celkově mám pocit, že se tenhle seriál snaží zavděčit dvěma skupinám - lidem, kterým ke štěstí stačí nadupané akční scény doplněné Sawanovou dynamickou hudbu, a pak hardcore fanouškům mecha žánru, kteří doufají, že se v příštích epizodách dočkají pořádného vývoje postav a další eskalace konfliktu (mnohem menší skupinou jsou pak lidé, kteří jsou prostě jen zvědaví, s čím a jak se Inaho vypořádá příště).
Tímhle cílením se ale autoři podle mě dostali mezi mlýnské kameny, protože když věnují víc času rozvoji a interakci postav (jako třeba ve výborném pátém dílu, který je zatím poslední, co jsem viděl), tak tím zas ztrácejí prostor pro adrenalinovou akci a hlasitou Sawanovu hudbu a riskují, že tím naštvou velkou část na hypu jedoucího publika. A naopak.
Z tweetu, který Urobuchi nedávno publikoval, je k mému zklamání bohužel jasné, že je to právě akce, na níž má být tahle série primárně zaměřená. Nemluvě o tom, že tu jako u Gargantie psal scénář pouze k prvním třem dílům a zbytek už obstarává Katsuhiko Takayama.
Ohledně větší obliby Slainea v tom nejsi sám. A dokáži toto hledisko pochopit.
Nyní k Inahově superschopnostem. Víš je vcelku zajímavé, jak jsou diváci vycepování frontálním útokem, mám tak superzbraň, že se mi nedokáže nikdo postavit, případně mám tak překombinovaný plán, že prostě musí vyjít jako těžce dominantními ukazovanými "strategiemi" nejen v Anime, že postavu, který používá své smysly, hlavu a základní znalosti (Co se děje s vodou, když ji prudce zahřeješ je úroveň základní škola) považují za přehnaně inteligentní a schopnou, nebo dokonce nepatřičnou, protože není školeným důstojníkem.
Opravdu doporučuji si přečíst něco například o druhé světové, nebo slavných bitvách historie, abys viděl, jak snadno právě smysly, zdravý rozum a elementární vzdělání vedou k vítězství dobrým nápadem.
Pak bych se zeptal o jakém obcházení hierarchie mluvíš? V prvních dílech do role "velitele" spadne prostě proto, že jeho sestra (jediný přeživší další voják) není schopna bojového nasazení. A sama musela uznat, že bez pokusu o likvidaci "dezintegračního mecha" nemá celá jejich skupina civilistů šanci přežít. Navíc Inaho využívá faktu, že jeho "podřízení" jsou jeho spolužáci a přátelé. Nemusí si tudíž budovat autoritu a jako "tvůrce plánu" je logicky na něm, aby uděloval příkazy.
Ještě si neodpustím jednu poznámku ohledně jeho nulových emocí. Všiml sis, že své přátele v žádném plánu nikdy neposlal do nejhorších situací, vždycky největšímu nebezpečí čelí sám (návnada nebo na tělo s nepřítelem), což je podle mě nejen ukázka dobře napsaného zájmu o druhé ale i možnost, že zjistíme, jak je Inaho dobrým stratégem ovšem už nikoliv velitelem.
Zpět k původnímu tématu obcházení hierarchie. Pod velením MacBarage plní její rozkazy a je nasazován jako součást poslední obrané linie spolu s dalšími "mladistvými rekruty". Neviděl jsem, že by porušil rozkaz, nebo odstartoval s mechem bez povolení.
Dále nevím kde jsi vzal, že mecha ovládá lépe nežli ostatní. Jeho pilotní dovednosti nejsou nijak závratné, obvykle funguje jako střelecká podpora a většina střetů "na tělo" pro jeho stroj nedopadá v konečném důsledku dobře. Potěšující bylo i to, že z důvodu většího sžití se s cvičným strojem (ten oranžový) nepřesedlal na plně vybavený armádní model i přesto, že má lepší "tabulkové staty".
Ohledně přístupu lidí v prvních dvou dílech patřím asi mezi to málo, co zaznamenalo a rozhovor kapitána Morita (přeživší Heavens Fall) a školního doktora o tom, jak si Pozemšťané nalhávají, že s novými katafrakty a armádním výcvikem od základní školy jsou nyní schopní Marťanům kdyžtak ukázat. A jak budou odpovědní za spousty mrtvých, protože tyhle lži lejou do hlav lidí už od dětství.
Jako historická paralela mě napadá jak armáda císařského německa byla přesvědčena, že První světová skončí do několika měsíců, tak proč do toho nejít.
Ohledně orbitálního bombardování mohu nabídnout jen dedukci na základě odhalených faktů.
Za prvé nám sama princezna řekla, že dostupnost dýchatelného vzduchu a pitné vody není pro Marťany úplně ideální. Jistě si umíš představit jak ekologicky použitelnou by se Země stala po bombardování většiny povrchu a "lebensraum" se hodí vždy.
Za druhé někteří orbitální rytíři vyzývali k volbě podrobte se a nebo zemřete. Dá se tedy předpokládat, že by jevili zájem o využití otrocké práce porobených Pozemšťanů. Opět moc lidí by nepřežilo tebou navrhované řešení.
Za třetí je na rytířích znát touha porazit pozemšťany a dokázat tak nadřazenost jejich "národa". Přiznejme si, že vrhnout na zem "desítkovej" asteroid a pak si počkat až Pozemšťani vychcípaj není úplně velkolépá výhra.
V rámci efektivity jsem rád, že se nebrání jej užít takticky a kdo ví, jestli se někdy v rámci všech klik marťanské šlechty neobjeví i radikální křídlo, které bude takhle chtít mrzké Pozemšťany vymazat.
Tvé další dohady a odhady pak mohu komentovat jen klasickým počkejme si a uvidíme.
Ok, tak jsem pro jistotu zkouknul rovnou všech osm dostupných epizod, protože většina sporných věcí opravdu pramenila z nedostačného vhledu do situace, který se postupně zlepšuje s každou epizodou. Minimálně musím říct, že ten odklon od akce seriálu jedině prospívá a začínám zvažovat, jestli mu Takayama scénáristicky neprospívá víc, než mnohdy přeceňovaný Urobutcher.
Pořád jsou tu detaily, které by se daly udělat lépe, ale interakce mezi postavami se po prvních třech dílech určitě zlepšila. Seriál je opravdu stavěný tak, že snese víc, než jedno shlédnutí, aspoň co se týče některých detailů, které nejsou na první pohled patrné.
Na vlastní pěst Inaho jednal především na konci čtvrté epizody, kdy nasedl do tréninkového modulu aniž by žádal o povolení, ale je mi naprosto jasné, že to udělal hlavně proto, aby zabránil princezně v dalším odhalení před nepřítelem, a tím jí tak ochránil.
A co se týče té raketové odpovědi - byla by rozhodně na místě, když ještě pluli na lodi, Saazbaum tak mohl vyřešit mnohé své problémy poté, co musel potupně utéct. Měl jsem na mysli jen tu úzkou oblast kolem Inaha a spol., žádné globální ostřelování. Tam musím souhlasit, že by si tím opravdu moc nepomohli. Ale je asi pravda, že ve chvíli, kdy se to pro Saazbauma stalo osobní, tak už by ho jiné, než přímé řešení, nejspíš neuspokojilo.
Jinak můj odhad dalšího dění je následující: Dr. Troyard hledal způsob opravení či znovuzprovoznění hyperprostorové brány (případně lokaci další takové). Klíčem k jeho výzkumu je Slaine. Ale všechna data jsou nahraná v amuletu, který dal Slaine princezně. A Saazbaum Slainea použije k tomu, aby se k ní dostal, protože jí na něm záleží. Na to, co bude dál mám pak několik teorií a zatím těžko říct, kudy se tvůrci vydají (a také nesmíme zapomínat, že všechny ty Marťanské vzdušné pevnosti kolem země jsou frakce, které kdysi odmítly poslušnost). Ale vzhledem k tomu, že je to split-cour (12+12 dílu), tak se nejspíš na konci sezóny dočkáme hodně otevřeného cliffhangeru, podobně, jako v Fate/Zero.
I sám Miyazaki řekl, že je to v první řadě film o mladém japonském muži, který se snaží žít svým snem a vážit si své lásky, navzdory těžké době, v níž žije. Zkuste vnímat monolog hlavního hrdiny a jeho fantazie jako hlas nestranného pozorovatele, kolem kterého se odehravají všechny zásadní události jeho života. Vnitřní hlas Hayaa Miyazakiho.
Hideaki Anna si pak podle mě vybral záměrně. Je to někdo, kdo je mu velmi blízký a kdo se jako key animator podílel na prvním velkém filmu, který předznamenal zrod studia Ghibli - na Naušice.
Ne nadarmo spadá Kaze Tachinu do škatulky fiktivní biografie. Kulisa válečného prostředí a letadel je totiž ideálním způsobem, jak postupně zmapovat úspěchy a pády celé Miyazakiho kariéry a dají se na ní lehce promítnout klíčové okamžiky jeho života.
Satomi Naoko, která si Jira vzala, mu totiž, na rozdíl od filmu, šťastně porodila několik dětí, a žila nakonec mnohem déle, než by film naznačoval. Na tuberkulózu ale trpěla Miyazakiho matka a byl to právě jeho otec, Katsuji Miyazaki, který založil leteckou společnost, co vyráběla směrovky pro slavné Zero. To, že je sám Miyazaki letectvím posedlý, asi nemusím zmiňovat, zvlášť, když víme, kde se vzalo slovo Ghibli. Daly by se najít i paralely mezi návrhy letadel a kresbou mangy, oboje lze chápat jako umění a samotné létání je pak způsob, jak se povznést nad nudnou šeď běžného života.
Závěrečná scéna se dá navíc chápat i jako Miyazakiho poslední sbohem, říká v ní, abychom šťastně žili dál, i když on sám už tu nebude, abychom si užívali našich životů, dokud ještě můžeme.
A já už končím, protože jsem se zas nějak rozkecal Neznamená to ale, že k filmu nemám vůbec žádné výhrady. Naopak, jeho pomalé tempo a jistá žánrová rozpolcenost mi na něm vadila asi nejvíc, ale natolik, abych si ho neužil a nezamyslel nad ním. Chtěl jsem jen poukázat na to, že motivy, které se jím prolínají a události na pozadí jsou mnohem ve skutečnosti složitější, než by se mohlo na první pohled zdát, zvlášť v kontextu všeho, co jsem zmínil. I proto je ho vlastně potřeba chápat jako takovou alegorii Miyazakiho života.
Navíc jsme jeho zajímavost a v poslední době i netradičnost je právě v tom, že dokáže své emoce držet na uzdě a jednat adekvátně situaci.
Rozumné plánování a povědomí o povinnostech, které jako voják vlastně má, je pak další třešničkou na dortu.
Zkus sem prosím napsat jak měl podle tebe reagovat, aby měl podle tebe dostatečně projevené emoce? Případně to pro tebe bylo dostatečně "divácky zajímavé"?
Rozhodně se mi nechce se mi věřit, že je to důsledek tréninku, zvlášť, když se ostatní, kteří ho také podstoupili, podobným způsobem nechovají. A taky nevěřím, že by byli cvičeni, aby v případě bombového útoku zůstali stoicky klidní, a aby pak jen suše konstatovali, že na ně něco letí a že by se asi měli přesunout jinam (nehledě na to, že on sám se v té chvíli ani nepohnul). Voják, který jen nepřítomně stojí a kouká, by asi neměl moc velké šance na přežití. To samé pak jeho (ne)reakce na smrt kamaráda. To, že musí být nějakým způsobem "narušený", je patrné už na první pohled. Neříkám, že by takové postavy nemohly fungovat. Ale celkově je to pro mě problém, pokud má seriál tak nesympatického a lhostejného hlavního hrdinu, protože je to právě jeho pohled, skrz nějž divák daný příběh vnímá.
Taky se mi moc nelíbí, že je Inaho skoro jediný, kdo je mezi lidmi podobného analytického a racionálního uvažování schopný. Všude je vidět neschopnost pozemšťanů přizpůsobit svou taktiku reálné situaci i ve chvílích, kdy je nepřítel ničí po stovkách. Nepochopil jsem, proč zbytečně zahazují svoje životy i v okamžiku, kdy už je naprosto jasné, že proti nim nemají žádnou šanci (ono popravdě, něco takového jim muselo být jasné už od začátku, ten technologický rozdíl je tam přece jen evidentní). Spíš by čekal, že se po prvním náporu raději stáhnou a začnou vymýšlet nějaký funkčnější plán.
Re strategie pozemšťanů: přesně tohle oni ale po prvním dilu udělali Zbytečně neplýtvali dalšími jednotkami (po prvním díle nebyl žádný aktivní protiútok pozemšťanů), soustředili své síly a zaměřili se primárně na ochranu civilistů. Teď plánují, co dál.
Svým způsobem se mi taky nelíbí, že Inaho je vlastně expert na aplikovanou mechaniku, armádní strategii, teoretickou fyziku a že mecha ovládá líp, než všichni ostatní, zvlášť, když předtím neměl žádné armádní zkušenosti. Jeho neustálé obcházení hierachie velení, kdy si v krizových okamžicích víceméně dělá, co chce (a všichni ho navíc poslouchají), je taky něco, s čím mám trochu problém.
Jinak ještě k té strategii lidí - ano, v tomhle ohledu jsem měl na mysli hlavně ty první dva díly, a dál už je o něco lepší. Bohužel tam ale zase narážím na neschopnost Marťanů, kteří by je mohli seshora vymazat ze světa stisknutím jednoho tlačítka, stejně, jako to předtím udělali s tím městem. Proč k tomu využívat mechy, že jo. Někteří mohou namítnout, že je považují jen za obtížný hmyz, ale ve chvíli, kdy kvůli nim přijdou o dva stroje už by to mohli přehodnotit. A najít/dorazit princeznu pomocí satelitních záběrů by pro ně také nejspíš neměl být problém, zvlášť, když jako jediná využívá jejich maskovací technologii.
Celkově mám pocit, že se tenhle seriál snaží zavděčit dvěma skupinám - lidem, kterým ke štěstí stačí nadupané akční scény doplněné Sawanovou dynamickou hudbu, a pak hardcore fanouškům mecha žánru, kteří doufají, že se v příštích epizodách dočkají pořádného vývoje postav a další eskalace konfliktu (mnohem menší skupinou jsou pak lidé, kteří jsou prostě jen zvědaví, s čím a jak se Inaho vypořádá příště).
Tímhle cílením se ale autoři podle mě dostali mezi mlýnské kameny, protože když věnují víc času rozvoji a interakci postav (jako třeba ve výborném pátém dílu, který je zatím poslední, co jsem viděl), tak tím zas ztrácejí prostor pro adrenalinovou akci a hlasitou Sawanovu hudbu a riskují, že tím naštvou velkou část na hypu jedoucího publika. A naopak.
Z tweetu, který Urobuchi nedávno publikoval, je k mému zklamání bohužel jasné, že je to právě akce, na níž má být tahle série primárně zaměřená. Nemluvě o tom, že tu jako u Gargantie psal scénář pouze k prvním třem dílům a zbytek už obstarává Katsuhiko Takayama.
Ohledně větší obliby Slainea v tom nejsi sám. A dokáži toto hledisko pochopit.
Nyní k Inahově superschopnostem. Víš je vcelku zajímavé, jak jsou diváci vycepování frontálním útokem, mám tak superzbraň, že se mi nedokáže nikdo postavit, případně mám tak překombinovaný plán, že prostě musí vyjít jako těžce dominantními ukazovanými "strategiemi" nejen v Anime, že postavu, který používá své smysly, hlavu a základní znalosti (Co se děje s vodou, když ji prudce zahřeješ je úroveň základní škola) považují za přehnaně inteligentní a schopnou, nebo dokonce nepatřičnou, protože není školeným důstojníkem.
Opravdu doporučuji si přečíst něco například o druhé světové, nebo slavných bitvách historie, abys viděl, jak snadno právě smysly, zdravý rozum a elementární vzdělání vedou k vítězství dobrým nápadem.
Pak bych se zeptal o jakém obcházení hierarchie mluvíš? V prvních dílech do role "velitele" spadne prostě proto, že jeho sestra (jediný přeživší další voják) není schopna bojového nasazení. A sama musela uznat, že bez pokusu o likvidaci "dezintegračního mecha" nemá celá jejich skupina civilistů šanci přežít. Navíc Inaho využívá faktu, že jeho "podřízení" jsou jeho spolužáci a přátelé. Nemusí si tudíž budovat autoritu a jako "tvůrce plánu" je logicky na něm, aby uděloval příkazy.
Ještě si neodpustím jednu poznámku ohledně jeho nulových emocí. Všiml sis, že své přátele v žádném plánu nikdy neposlal do nejhorších situací, vždycky největšímu nebezpečí čelí sám (návnada nebo na tělo s nepřítelem), což je podle mě nejen ukázka dobře napsaného zájmu o druhé ale i možnost, že zjistíme, jak je Inaho dobrým stratégem ovšem už nikoliv velitelem.
Zpět k původnímu tématu obcházení hierarchie. Pod velením MacBarage plní její rozkazy a je nasazován jako součást poslední obrané linie spolu s dalšími "mladistvými rekruty". Neviděl jsem, že by porušil rozkaz, nebo odstartoval s mechem bez povolení.
Dále nevím kde jsi vzal, že mecha ovládá lépe nežli ostatní. Jeho pilotní dovednosti nejsou nijak závratné, obvykle funguje jako střelecká podpora a většina střetů "na tělo" pro jeho stroj nedopadá v konečném důsledku dobře. Potěšující bylo i to, že z důvodu většího sžití se s cvičným strojem (ten oranžový) nepřesedlal na plně vybavený armádní model i přesto, že má lepší "tabulkové staty".
Ohledně přístupu lidí v prvních dvou dílech patřím asi mezi to málo, co zaznamenalo a rozhovor kapitána Morita (přeživší Heavens Fall) a školního doktora o tom, jak si Pozemšťané nalhávají, že s novými katafrakty a armádním výcvikem od základní školy jsou nyní schopní Marťanům kdyžtak ukázat. A jak budou odpovědní za spousty mrtvých, protože tyhle lži lejou do hlav lidí už od dětství.
Jako historická paralela mě napadá jak armáda císařského německa byla přesvědčena, že První světová skončí do několika měsíců, tak proč do toho nejít.
Ohledně orbitálního bombardování mohu nabídnout jen dedukci na základě odhalených faktů.
Za prvé nám sama princezna řekla, že dostupnost dýchatelného vzduchu a pitné vody není pro Marťany úplně ideální. Jistě si umíš představit jak ekologicky použitelnou by se Země stala po bombardování většiny povrchu a "lebensraum" se hodí vždy.
Za druhé někteří orbitální rytíři vyzývali k volbě podrobte se a nebo zemřete. Dá se tedy předpokládat, že by jevili zájem o využití otrocké práce porobených Pozemšťanů. Opět moc lidí by nepřežilo tebou navrhované řešení.
Za třetí je na rytířích znát touha porazit pozemšťany a dokázat tak nadřazenost jejich "národa". Přiznejme si, že vrhnout na zem "desítkovej" asteroid a pak si počkat až Pozemšťani vychcípaj není úplně velkolépá výhra.
V rámci efektivity jsem rád, že se nebrání jej užít takticky a kdo ví, jestli se někdy v rámci všech klik marťanské šlechty neobjeví i radikální křídlo, které bude takhle chtít mrzké Pozemšťany vymazat.
Tvé další dohady a odhady pak mohu komentovat jen klasickým počkejme si a uvidíme.
Pořád jsou tu detaily, které by se daly udělat lépe, ale interakce mezi postavami se po prvních třech dílech určitě zlepšila. Seriál je opravdu stavěný tak, že snese víc, než jedno shlédnutí, aspoň co se týče některých detailů, které nejsou na první pohled patrné.
Na vlastní pěst Inaho jednal především na konci čtvrté epizody, kdy nasedl do tréninkového modulu aniž by žádal o povolení, ale je mi naprosto jasné, že to udělal hlavně proto, aby zabránil princezně v dalším odhalení před nepřítelem, a tím jí tak ochránil.
A co se týče té raketové odpovědi - byla by rozhodně na místě, když ještě pluli na lodi, Saazbaum tak mohl vyřešit mnohé své problémy poté, co musel potupně utéct. Měl jsem na mysli jen tu úzkou oblast kolem Inaha a spol., žádné globální ostřelování. Tam musím souhlasit, že by si tím opravdu moc nepomohli. Ale je asi pravda, že ve chvíli, kdy se to pro Saazbauma stalo osobní, tak už by ho jiné, než přímé řešení, nejspíš neuspokojilo.
Jinak můj odhad dalšího dění je následující: Dr. Troyard hledal způsob opravení či znovuzprovoznění hyperprostorové brány (případně lokaci další takové). Klíčem k jeho výzkumu je Slaine. Ale všechna data jsou nahraná v amuletu, který dal Slaine princezně. A Saazbaum Slainea použije k tomu, aby se k ní dostal, protože jí na něm záleží. Na to, co bude dál mám pak několik teorií a zatím těžko říct, kudy se tvůrci vydají (a také nesmíme zapomínat, že všechny ty Marťanské vzdušné pevnosti kolem země jsou frakce, které kdysi odmítly poslušnost). Ale vzhledem k tomu, že je to split-cour (12+12 dílu), tak se nejspíš na konci sezóny dočkáme hodně otevřeného cliffhangeru, podobně, jako v Fate/Zero.
A za všechny tři děkuji za přízeň.
http://www.jarnik.com/pub/anime_cirkus.jpg