Máme tu listopad a s ním další díl našeho podcastu. V dnešní šestici seriálů probereme něco vztahů, něco komedií a něco historie (ať už animačních postupů, tak historických témat). Navíc jsme já s Arianem splnili naše závazky a doplníme něco málo k Fate/Stay Night a ke Cross Ange.
Na Akicon jsme nezapomněli. Věnujeme mu samostatný speciál.
S čím se však nikdy nesmířím, tak je dvojí metr, který je vytrvale používán k měření KyoAni animace. Asi nebudu mít nikdy tolik znalostí a dostatečných odborných termínu, abych někomu z vás mohl srozumitelně vysvětlit jak to vnímám, ale pokaždé, když se někdo opře do animace od Kyoto Animation, tak musím jen nevěřícně kroutit hlavou. Nepovažuji se za diváka s nějak extra vytříbeným vkusem, ale jako každý mám oči a selský rozum a opravdu mi nedochází, kde nastane ten zlom, že fádní a mnohdy naprosto nedostačující animace jiných studií je přehlédnuta bez povšimnutí a konstantně nadprůměrná a precizní práce animátorů v KyoAni je lynčována při každé příležitosti. Ano, Amagi není tak pečlivě vyšperkované jako Nichijou nebo Kyoukai no Kanata, ale posílat ho kvůli tomu na hanbu považuju za zcela absurdní. A vypichovat nedostatky neobstojí, protože když hodím kamenem do letošní sezóny, tak se mi stokrát odrazí od kompletně nepřijatelných animačních failů, díky kterým přehlédnutelné přešlapy KyoAni vypadají jako týdení práce nadprůměrného genga kreslíře. KyoAni slevilo, to nepopírám (a popravdě zrovna tahle série nijak spektakulární animaci ani nevyžaduje - alespoň do doby, dokud je park neaktivní), ale musím těžce nesouhlasit s tím, že spadlo do průměru. Těžko by tak jejich série byly dlouhodobě jedním z nejoblíbenějších zdrojů pro AMV tvůrce a rozhodně by tak mocně nezahrnovali fóra fanoušků sakugy (i když tam už je, uznávám, konkurence obrovská).
Moc se těším na Akiconí speciál!!! Kdy ho můžeme očekávat?
Rozvedu ještě svůj názor na technickou úroveň animace Brilliant Parku. Až doteď jsem si na KyoAni cenil hlavně tří aspektů, které v mých očích společně kladly KyoAni na jasnou první příčku mezi televizní anime produkcí. A to:
- expresivní animace postav: V KyoAni seriálech postavy vždy gestikulují, hýbou části svého těla, jak bych očekával a hlavně dovedou jako nikde jinde vykreslit i jemné nuance a změny emocí jen pomocí detailů animace. Postavy zkrátka hrají (a nejen jejich seiyuu).
- živý svět: V KyoAni seriálech je svět v pohybu. Všechno na pozadí se nějak hýbe, něco smysluplného dělá. Tím prostředí v jejich seriálech působí naprosto uvěřitelně a násobí tak atmosféru.
- absolutní preciznost: V KyoAni seriálech je spolehnutí, že i když se šetří, tak divák nenarazí na odfláklou scénu nebo chybu v kontinuitě (modrý hrnek v dalším záběru zelený apod.). Že ho nic ze sledování nevytrhne tak, aby si řekl: tady je něco divně.
Tohle všechno v minulých KyoAni seriálech, které jsem viděl, platilo (a považuju je za animační špičku). V Amagi ne. Zde kousek po kousku KyoAni svou reputaci rozbíjí:
- nádražní scéna na začátku 3. dílu s jasně slyšitelnými ruchy a naprosto STATICKÝM pozadím - snad 30 vteřin! Navíc tam IMHO mají špatnou perspektivu kolejí
- několik detailních záběrů na Moffla, kde nevím, kde mu začíná krempa klobouku, protože NENÍ vystínovaná
- soubojové scény mezi Seiyou a Mofflem, které jsou pouze zacyklené smyčky a proto nepůsobí vůbec dynamicky
- Isuzu vytahující mušketu zpod sukně způsobem, který není fyzikálně možný, a to několikrát (a nevěřím, že je to její superschopnost)
Jen ta expresivní animace postav zůstala, ale a ni u ní jsem necítil, že postavy hrají tak, jako předtím. Zde mohu ovšem být ovlivněn tou celkovou nudící atmosférou.
Ano, máš pravdu, že tyhle problémy lze najít i jinde a častokrát horší. Ale u KyoAni na to nejsem zvyklý a dost mě to rozesmutnilo. Proto animaci Amagi Brilliant Parku považuju pouze za průměrnou. KyoAni má sakramentsky na víc a musí si dát pozor, aby mu neujel vlak, protože jiné studia mu už dýchají na záda (P.A. Works, Dogakobo).
Ještě poznámka: SHAFT je kategorie sama o sebe a dost dobře jej nejde s jinými studii srovnávat, protože animaci používají jinak než ostatní. Úrovní filmové řeči (použitím filmových prostředků k dozažení svého záměru) již ale KyoAni v posledním roce překonali.
A ješte bych vás požádal jestli by jste zařadily do přištího dílu anime Kiseijuu: Sei no Kakuritsu
A Tvoji první otázku si také s dovolením nechám do podcastu. Je taková pěkně bilanční, takže to s děvčaty probereme naživo.
Abychom pak mohli vést tuhle debatu se stejnými pojmy, požádal bych tě, aby si sem uvedl tituly, které považuješ za animační průměr televizní tvorby.
Mušketu si vysvětluji jednoduše: hammerspace
Amagi Brilliant Park
Sykysan: osobně považuji za příjemný nadprůměr
Anime cirkus: v podcastu animace zevrubně prodiskutována, zmíněno jako průměrné (náhrobek KyoAni studia)
Akatsuki no Yona
Sykysan: osobně považuji za průměr
Anime cirkus: v podcastu animace nezmíněna vůbec
Shigatsu wa Kimi no Uso
Sykysan: osobně považuji za průměr
Anime cirkus: v podcastu zmíněny vytřeštěné oči, prokreslenost, ale celkově zmíněna jako průměrná
Uvědomuju si, že by bylo dramaturgicky nudné rozdělovat každý segment na scénář/režie/animace/hudba, ale pak nastane podobná konstelace a já se nemůžu ubránit dojmu, že i kdyby podle nějakých objektivních měřítek byly všechny tři příklady animačně průměrné, tak KyoAni kvůli tomu vychází o dost hůře (a to nejsem ochotný akceptovat, když tolikrát prokázali svůj nadprůměr. Dokonce i u Amagi, které je na jejich poměry střídmé). Zvláště teď když zjišťuju, že česká otaku komunita má velice zkreslené představy o tom co je to dobrá animace (aneb šok z Natsuconu a Animefestu, kdy mi nezávisle dva lidi na sobě řekli, že Rosario to Vampire je podle nich vrchol animace. WTF?). Tohle považuji za ten dvojí metr. Anime která si vypichování nedostatků zaslouží minimálně stejně nebo daleko více jsou přecházena s lehkými připomínkami nebo nejsou komentována vůbec, zatímco KyoAni je veřejně ukřižováno za pochopitelné přešlapy, které dělá každé studio, ale už není zmíněn viditelný nadprůměr, kterým se od ostatních sérií odlišuje. Opravdu v tom vidím nepoměr. Snad mě vyvedeš z omylu.
Problém v anime je že vzali to, co bylo vyloženě jen v jeho hlavě a prostě to naanimovali. Takže místo toho abychom měli hlavního hrdinu, který ze sebe dělá chudinku (a ten problém se sluchem si prostě vsugeroval, protože to odpovídá jeho vidění světa), zde najednou máme onen tragický svět, který žalostně nefunguje.
V základu tě s tímto uvažováním nemohu "vyvést z omylu". Neb podle všeho ti připadá, že pokud mluvíme o poklesu kvality animace u Kyoani, šikanujeme toto studio, a ABP nepravdivě a nepodloženě řadíme do průměrné televizní anime tvorby.
S ohledem na to, že máš průměr docela široký a níže nežli já nebo Arian, je to i trochu pochopitelné.
Ale předpokládám, že sis všiml toho, že Kyoukai no Kanata, Chuunibyou 2, Free a Free2 jsou animovány hůře nežli je u Kyoani zvykem? "Plovoucí proporce" postav, přelévání se místo pohybu, nekonzistence záběrů, špatný počet svalů, mnohem méně živé prostředí kolem postav a menší bohatost výrazů. A tento trend ústupu z pozice jedničky na poli animace se projevuje i u ABP. Proto jsem hovořil o náhrobním kameni pověsti, kterou Kyoani mělo.
Jelikož používáš slov a příjemném nadprůměru, zeptám se tě, v čem je podle tebe ABP animačně zvládnuté v porovnání třeba s novým Fate/Stay, Gekkan Shoujo Nozaki-kun, Dobyvatelům zatracené garsonky nebo Aldnoahu?
Jinak je logické, že ti připadá vyjádření: „Byly špička ale jdou dolů“ horší nežli „Jejich práce byla vždy průměrná a je tomu tak i tady“. Většinou vnímáme jako horší hodnocení o úpadku kvality nežli o konstantním průměru nebo špatnosti. Ovšem pořád se nejedná o dvojí metr nebo šikanu, ale jen o konstatování faktu.
Teď ke tvému dojmu z nedostatečného rozebrání animace u dalších titulů. Platí, že čím je titul nějak animačně výrazný jak kladně, záporně, známým jménem nebo pojetím, snažíme se ho rozebrat. Zrovna Akatsuki no Yona není z animačního hlediska nijak zajímavá, snad krom podle mého podprůměrné úrovně animace. Naopak z hlediska nezvládnutí scénáře je vhodným námětem rozhovoru. Navíc třeba u Shigatsu wa Kimi no Uso se v posledním podcastu povedlo Arianovi pěkné srovnání ohledně schopnosti poznat, kdy na animaci mohu šetřit a kdy je potřeba si dát záležet, což tento seriál nezvládl na rozdíl od Magic Kaita, kterého dělá stejné studio. A vcelku hloubkový rozbor Ronji dcery loupežníka ti asi také neunikl.
Opravdu ti za sebe nemohu zaručit, že všechny části tvořící anime budou u každém titulu zastoupeny. Vždy bude hrát roli zajímavost jednotlivých prvků a samozřejmě průběh podcastu.
Fate/Stay je animačně výborné, o tom žádná. To ale stále neznamená, že jsou věci od KyoAni průměrné. Jak by mohlo. Dobyvatele jsou naprosto ucházející, ale nepovažuji je za nijak vybočující (podobný výkon bych rád v budoucnu považoval za normální).
Takže já osobně vydím maximálně výkyvy a nikoliv systematický pokles.
Každopádně díky za trpělivost a vysvětlení. Budu se snažit do příště vaše dojmy chápat jako méně citově zabarvéné a jako konstatování faktu.