Na ostrově Ezo (dříve Hokaidó) stojí věž, která se téměř dotýká oblohy. A právě ta je cílem plánu dvou spolužáků, kteří k ní chtějí doletět v letadle vlastní konstrukce. Pak ale jejich společná kamarádka a spolužačka upadne do kómatu a z celého plánu sejde. Podaří se všem třem aspoň po třech letech dotáhnout jejich plán do konce?
Úterý, 16. prosince 2014
Beyond the Clouds, The Promised Place - 6/10
Na ostrově Ezo (dříve Hokaidó) stojí věž, která se téměř dotýká oblohy. A právě ta je cílem plánu dvou spolužáků, kteří k ní chtějí doletět v letadle vlastní konstrukce. Pak ale jejich společná kamarádka a spolužačka upadne do kómatu a z celého plánu sejde. Podaří se všem třem aspoň po třech letech dotáhnout jejich plán do konce?
Animace - 10/10
Jestli je Makoto Shinkai na něco specialista, tak je to kompozice obrazů. V tomto filmu snad není jediná scéna, jediný záběr, který by nešel použít jako plakát nebo umělecká fotografie. Navíc je pro mně tento film důkazem, že lze CG použít nejen tak, že v obraze neruší, ale že působí jako jeho nedílná součást (ačkoliv je jednoznačně rozpoznatelná).
Hudba - 9/10
Výborná hudba smyčcového kvarteta skvěle dotváří atmosféru.
Příběh - 6/10
Příběh o třech školácích a věži, která ve svém okolí transformuje prostor, by mohl být výborným základem pro psychologické sci-fi. Shinkai z něj ale využívá jen to základní, aby udržel souvislost, logičnost a dostal se k dalšímu obrazu.
Postavy - 6/10
Stejně jako příběh jsou budování atmosféry obětovány i postavy. Ačkoliv mají pro své jednání motivy, dost možností, které příběh nabízel, zůstalo nevyužito.
Celkem - 6/10
Už to slyším: Jenom? Ano, jenom. Makoto Shinkai dokáže skvěle komponovat obrazy, ale je tomu ochoten obětovat zajímavé větve příběhu a psychologii postav. Tato tendence se projevuje s přibývající délkou jeho děl. Kraťas Ona a její kočka byla výborná studie pocitu osamělosti. Taková studie se Shinkaiovi v dalších dílech už nepodařila. Při pohledu z druhé strany, kdybych vzal Za mraky jako lyrický film, ale obsahuje příliš mnoho děje (zde se nabízí srovnání s výhradně lyrickým OVA Yokohama Kaidashi Kikou).
Odkazy: AnimeNewsNetwork
Jestli je Makoto Shinkai na něco specialista, tak je to kompozice obrazů. V tomto filmu snad není jediná scéna, jediný záběr, který by nešel použít jako plakát nebo umělecká fotografie. Navíc je pro mně tento film důkazem, že lze CG použít nejen tak, že v obraze neruší, ale že působí jako jeho nedílná součást (ačkoliv je jednoznačně rozpoznatelná).
Hudba - 9/10
Výborná hudba smyčcového kvarteta skvěle dotváří atmosféru.
Příběh - 6/10
Příběh o třech školácích a věži, která ve svém okolí transformuje prostor, by mohl být výborným základem pro psychologické sci-fi. Shinkai z něj ale využívá jen to základní, aby udržel souvislost, logičnost a dostal se k dalšímu obrazu.
Postavy - 6/10
Stejně jako příběh jsou budování atmosféry obětovány i postavy. Ačkoliv mají pro své jednání motivy, dost možností, které příběh nabízel, zůstalo nevyužito.
Celkem - 6/10
Už to slyším: Jenom? Ano, jenom. Makoto Shinkai dokáže skvěle komponovat obrazy, ale je tomu ochoten obětovat zajímavé větve příběhu a psychologii postav. Tato tendence se projevuje s přibývající délkou jeho děl. Kraťas Ona a její kočka byla výborná studie pocitu osamělosti. Taková studie se Shinkaiovi v dalších dílech už nepodařila. Při pohledu z druhé strany, kdybych vzal Za mraky jako lyrický film, ale obsahuje příliš mnoho děje (zde se nabízí srovnání s výhradně lyrickým OVA Yokohama Kaidashi Kikou).
Odkazy: AnimeNewsNetwork
Odezvy
Odezva ze specifického URI na tento záznam
Žádné odezvy
Milan Čermák na Google+
Krysmanta na Last.FM
Milan Čermák na Linked.in
