Co jiného recenzovat o Vánocích než vánoční příběh. A protože je autorem námětu a scénáře a režisérem
Satoši Kon, není to žádná obvyklá pohádka. Tři bezdomovci najdou mezi odpadky odložené nemluvně i s výbavičkou. A protože jsou Vánoce, rozhodnou se dítě vrátit rodičům. Při svém svérázném pátrání se připletou ke svatbě, pokusu o vraždu a k únosu.
Animace - 8/10
Opravdu detailní kresba postav s výbornou mimikou a bohatá pozadí dodávají filmu na živosti. Snad jen jediný záběr působí nepatřičně a to průlet kamery uličkami slumu. Jen tam je na první pohled zřejmé CG. Zbytek filmu se i při použití počítače drží klasických režisérských postupů a je to tak dobře.
Hudba - 6/10
Co mě uchvátilo byla jednak píseň dětského sboru Armády spásy, což byla klasická Tichá noc zpívaná japonsky, a jednak závěrečná titulková píseň, což pro změnu byla Beethovenova "Óda na radost" ovšem opět zpívaná japonsky a ještě k tomu aranžovaná jako reggae. (Moc nechybělo a svíjel bych se smíchy na zemi.)
Ostatní filmová hudba je spíš "výtahového" charakteru. To ale u tohoto filmu není špatně, protože to dokresluje atmosféru ulice.
Příběh - 6/10
Sám o sobě je příběh o nalezeném a vráceném dítěti až naivně prostý. Pátrání tří bezdomovců po rodičích dítěte, při kterém zachrání několik životů, se neobejde bez několika šťastných náhod a dokonce zázraků. Ale tohle je opravdu vánoční film a k Vánocům i ty prosté zázraky patří.
Postavy - 9/10
Největší klad celého filmu. Právě díky postavám, které mají za sebou každá vlastní pohnutou minulost, se z příběhu nestane klišé. Hlavní postavy opilce Gina, transvestity Hany a dívky na útěku Mijuki mají každá své vlastní důvody, proč jsou na ulici. A příhoda s dítětem se stane tím potřebným katalizátorem, díky kterému si konečně přiznají své lži a snad i odpustí druhým i sobě.
Celkem - 8/10
Je to jednoduchý, opravdu vánoční příběh, který svou lidskostí potěší každého. Zvlášť pokud jste (aspoň trochu) romantická duše a četli jste aspoň jednu knížku od Roberta Fulghuma.