Juki Juna je hrdinka (Yūki Yūna wa Yūsha de Aru) - 4/10

Animace - 8/10
Propracovaná animace scén, kde se kolikrát hýbe víc než je nezbytně nutné. Pěkně prokreslená pozadí a nádherně vykreslený až psychedelicky barevný prostor bariéry. Transformační sekvence jsou spíše perličkou navíc, protože prostě k mahó-šódžo žánru patří.

Hudba - 7/10
J-popově veselá v klidných scénách a orchestrální v bojových. Opening a ending zpívané dabérkami jsou jen průměrné.

Příběh - 4/10
Po prvotním seznámení se světem tohoto seriálu jsem měl dost otázek a tak mě nemile překvapilo, že se jimi příběh nehodlá zabývat. Naopak se soustředil na předem dané přátelství členek klubu a jejich utrpení způsobená bojem. V tu chvíli jsem si kladl hodně otázek ohledně stavu lékařství a zvlášť diagnostiky a neurologie. Až když se ve druhé polovině začaly klást nepříjemné otázky, začal u mne seriál sbírat body. Dost věcí se vysvětlilo a bylo vidět, že autoři nechtějí nechat nic náhodě. Jenže přišli se sladkým zakončením a nevysvětlenými a nevysvětlitelnými zázraky.

Postavy - 6/10
Vztahy mezi členkami klubu jsou dané a za celý seriál se nezmění. Trochu rozruchu vnese příchod bojovnice Karin, která se snaží alespoň na oko odolávat bezstarostné atmosféře klubu. Jiné charaktery se prakticky nevyskytují.
Co ale autorům nevychází je vyznění postav. Juki Juna pro mně není sympatická, přátelská postava, ale těžký fanatik, ve své oddanosti lehce zneužitelný. Jen Tógó a předsedkyně Fu nejsou tak naivní, aby mohly klást otázky ohledně fungovaní světa. Bohužel ale podléhají Juninu kouzlu přesvědčování.

Celkem - 4/10
Dlouho jsem nevěděl, jestli se mi tenhle seriál bude líbit nebo ne. Až u 10. dílu jsem se rozhodl, že ano. Po dodívání musím říct, že ne. To, co autoři rozehráli, nabízelo mnohem temnější otázky, než se scénáristé rozhodli předložit. Nosnou myšlenou mohlo být: "Nenecháme si zničit svět, protože jiný nemáme." (Musela by to říct Fu, od Juny by to znělo prázdně.) Tady zbylo jen slepé přátelství a náboženský fanatismus.