Radost a vztek jménem Aldnoah.Zero

První řada nás zavádí na planetu Zemi, která se pomalu vzpamatovává ze dne, kdy "spadla nebesa", kterým vyvrcholil válečný konflikt s původní lidskou kolonií na Marsu. Na jeho povrchu totiž lidé našli pozůstatky pradávné civilizace a její pokročilé techniky. Jednomu z kolonistů se povedlo tuto techniku oživit a díky ohromné převaze v podobě funkční antigravitace, energetických zbraní, hyperprostorového transportu, energetických štítů, strukturální integrity a dalších vychytávek vytvořit na Marsu císařství Vers a ustanovit se jeho vládcem. S ohledem na to, že jen on a členové jeho krevní linie mohou aktivovat zdroje energie, zvané Aldnoah, nutné k pohonu všech těch pradávných hraček, je jeho pozice pevná a věrnost vybraných vazalů jasná, zvláště když může v případě znelíbení se kterémukoliv z nich takříkajíc vypnout proud. Bohužel ani tato technologie neumožňuje přetvoření Marsu na bohatý, plně funkční ekosystém Země schopný uživit miliardy obyvatel. Když k tomu připočteme i ideologii o nadřazenosti Versanů, dědiců pradávné technologie, nad zhýčkanými a zaostalými Terrany, je o problematické soužití obou planet postaráno. "Naštěstí" první válka skončila "jen" odtržením kusu Měsíce a následným zničením útočící armády Versanů a části povrchu Země padajícími meteory. Jelikož ani jedna ze stran nebyla poté schopna pokračovat v jakékoli ofenzivě, došlo k uzavření velmi křehkého příměří.

S cílem vylepšit napjaté vztahy přilétá korunní princezna Versanů na Zemi, kde je na ni však spáchán atentát. A tak se kola války a touhy oplácet minulá příkoří znovu roztáčí.

Po animační stránce je první řada Aldnoahu velmi zdařilé dílo. Postavy se hýbou plynule a téměř bez "přetékání". Stejně tak mají i řadu výrazů, držení těla, mimoděčných gest. Zvláště pak oceňuji návrh a rozhýbání mechů a další techniky. I přes fyzikální nemožnost totiž působí pohyby bojových strojů uvěřitelně. Pomáhá tomu péče věnovaná detailům, kdy vidíme práci kloubů, převodů, trysek a dalších částí jednotlivých zařízení. Tomu všemu dodává značný šmrnc kvalitní střih, který vedle dobře zvoleného tempa oživuje i použití klipového přístupu k akčním a několika dramatickým scénám.

Samozřejmě by byl klipový střih na nic, kdyby Hiroyuki Sawano nedodal opravdu našláplý soundtrack. Hudba tu opravdu pomáhá obrazu a naopak. Nedivte se tedy, pokud budete mít nutkání si některé scény pustit znovu jen pro ten dojem. Stejně tak výkony seiyuu jsou na jedničku a to včetně jemných osobních nuancí. Práce s ruchy je též zvládnuta velmi dobře, zvláště pak skloubení s dynamickým střihem.

Povedený je i samotný scénář. Podání asymetrického konfliktu mezi Versany s drtivou technologickou převahou, ovšem výrazně menšími lidskými zdroji a omezeními feudálního zřízení, proti početnějším Terranům, kteří do boje posílají lehce pokročilejší ekvivalenty současné bojové techniky, je nejen uvěřitelné, ale dává vyniknout i chování zástupců jednotlivých stran. Stejně tak ideologická příprava obyvatelstva a z toho plynoucí ne vždy pravdivé představy o druhé straně a následný střet s realitou. Trochu slabší je prokreslení některých Versanských rytířů, kteří mohou na někoho působit jako takové lehké karikatury, ovšem zbytek jejich velitelů je sbírkou lidí, jenž jednají logicky a rozumně s ohledem na jim dostupné informace a své životní postoje.

Pozornost si zaslouží i zpracování vnitřní dynamiky jednotlivých stran, ať už s ohledem na vlastní agendy, intriky, celkovou strategii v ukazovaném konfliktu. Navíc se obě strany chovají jako armády, takže mají svou hierarchii, vojáci musejí plnit či čekat na rozkazy, nutnost odložit osobní antipatie, je-li to v zájmu úkolu, rigidnost předpisů, omezení zdrojů, logistické problémy. Právě na toto se ve většině podobných titulů zapomíná, ovšem v první řadě Aldnoahu nikoliv.

Jak jsem mohl číst v diskusích a recenzích, je hlavní protagonista Inaho často brán jako nesmyslně geniální náctiletý taktik a pilot mecha zcela bez emocí, kterýžto názor nemohu sdílet. Jen proto, že dokáže proti svým protivníkům s pokročilejší technologií použít selský rozum, znalosti fyziky ze základní školy a trochu pozorování, z něj nedělá náhle geniálního vojáka. Stejně tak není využití vlastností oblasti boje geniální taktikou. Jsou to běžné věci, které by měl dokázat každý alespoň trochu schopný voják. Inahem formulované plány jsou jednoduché, pracující s tím, co je k dispozici, takže plně funkční. Jeho schopnost pilotovat mecha je pak spíše podprůměrná oproti jeho vrstevníkům.

Kapitolou sama pro sebe je pak jeho absence emocí. Zřejmě je pro nemalou část diváctva postava, která se chová racionálně, své emoce drží na uzdě, nehroutí se při bojovém nasazení ani neprochází nápory libovolných traumat někým, kdo postrádá emoce. Pokud se přece jen odhodláte dát tomuto seriálu šanci, vězte, že nejen on, ale i další postavy jsou tu vykresleny jako lidé. Nedokolnalí lidé, kteří se snaží zvládnout situaci, v níž se právě nacházejí, jak nejlépe to jde, a samozřejmě i nejvýhodněji pro sebe.

Za sebe mohu první řadu Aldnoah.Zero jen doporučit ke zhlédnutí nejen fanouškům bojových lišejníků, ale i těm, kteří jen hledají zajímavý příběh s překvapivým a pro některé i WTF koncem.

Tím máme za sebou mrtvou tchýni a můžeme přikročit k rozbitému novému autu.

Nejprve vězte, že první řada Aldnoahu nepotřebuje druhou, a to i přes pro některé diváky nezkousnutelný konec. Proto je mi záhadou, proč po přečtení scénáře nedošlo k úpravě produkčního modelu této série. Nemuselo se jednat o dvě řady po dvanácti dílech, ale jen o jednu.

Výsledkem je strašlivý paskvil, který zabíjí vše dobré výše zmíněné. Válka mezi Zemí a Marsem je redukována na osobní souboj Inaha a Slainea, zřejmě aby si yaoistky přišly na své. Díky tomu se všechny krásně prokreslené postavy z první řady ve druhé skoro nevyskytují, nebo jsou silně upozaděny. Nově představené zas nemají osobnost a mnohdy ani konzistentní jednání. Samotní hlavní protagonisté jsou změněni v kýčovité parodie sebe sama s velkým tlakem na ukázání jejich fixace jeden na druhého a jití i přes mrtvoly za svým cílem. Oba navíc přícházejí s naprosto překombinovanými plány jak jeden druhého dostat, že jakákoliv možnost a dokonce i uvěřitelnost jejich provedení je vlastně nulová.

Scénárista navíc nedokáže udržet ani konzistenci settingu. Náhle se nám na obou stranách objevují vojenské plány, základny, armádní svazy, které by z popisu světa v první řadě nemohly existovat.

Bohužel šla dolů i kvalita animace, kdy postavy mnohem častěji tečou místo toho, aby se pohybovaly. Původně zajímavé režijní vedení se omezuje jen na "ždímání" vzájemných pohledů Inaho versus Slaine. Akční scény se z dynamických soubojů na povrchu přenesly do nudných pif paf přestřelek na orbitě, kde v některých okamžicích dělá animátorům problém vykreslit i jen prostý posun modelů.

Stále je používána hudba z první řady, ovšem již výrazně hůře sladěná s obrazem.

A tak mi nezbývá, nežli být vzteklý z toho, že něco tak dobře rozjetého jako Alnoah bylo doslova zabito idiocií druhé řady.

Pokud jste tento můj terapeutický pokus o vypsání se z naštvání dočetli až sem, tak Vám blahopřeji a mohu jen doufat, že jej neberete jako úplnou ztrátu svého času.